Zájezd do Živé vody v obci Modrá

V sobotu dne 8. 10. 2016 musela padesátka lidiček, nás dospěláků i dětí, vstávat dřív, než je o víkendu obvyklé. Ale nevadilo nám to. Čekal nás totiž výlet pořádaný Moravským rybářským svazem, z.s. pobočným spolkem Nová Ves na Uhersko-Hradišťsko. Hlavním cílem výletu byla expozice v obci Modrá nazvaná Živá voda. Jak už z názvu vyplývá, je expozice zaměřená na život v biotopech sladkých vod střední Evropy. Dalším cílem výletu byl skanzen monitorující život a bydlení našich předků v 8. a 9. století. A třetím cílem měla být blízká rozhledna.

V 7:00 h se objevil moderní autobus na autobusovém nádraží v Oslavanech, kde nastoupili první účastníci. Autobus postupně nabíral další a další členy výpravy od Nové Vsi přes Biskoupky až po Ivančice. V cca 7:30 jsme konečně nabrali směr Chřiby. Cesta byla bezproblémová, dokonce i vyhlášená dálnice D1 si pro nás tentokrát nepřipravila žádné "překvápko". Dětem cestu pan řidič Michal zpříjemnil puštěním filmu o Leontýnce z Brtníku, tedy filmu Ať žijí duchové! Pobavil i mnohé dospělé.

Přesně podle plánu, tj. ve čtvrt na deset jsme stáli na parkovišti v Modré. Po individuálním zakoupení vstupenek jsme se dle doporučení paní průvodkyně, která nám sdělila před vstupem pár základních informací, rozptýlili po expozici. Některé děti se hned vrhly na plnění různých přichystaných interaktivních úkolů, dospělí se snažili ledasčemu přiučit. Nicméně, hlavním lákadlem pro všechny byl skleněný tunel na dně nádrže, ze kterého bylo možno pozorovat ryby v jejich přirozeném vodním prostředí. Navzájem jsme se vyzkoušeli z "poznávačky" rybích druhů. Nutno podotknout, že ne vždy by naše výsledky znamenaly úspěšné složení zkoušky rybářské stráže… Ony totiž ryby ve svém prostředí vypadají poněkud jinak, než je mnozí z nás znají, tedy bezmocně se mrskající někde na suchu. Kolem skel tunelu se nám pyšně předváděli velicí kapři a hlavně největší z nich, přes 20 kg těžký kapr Jonáš. Majestátné byly i vyzy velké a další druhy jeseterů, ryby zapomenuté v naší době z pravěku, které ještě v minulém století migrovali Dunajem i k nám do řeky Moravy a Dyje. Dále jsme rozpoznali veliké líny obecné, candáty obecné, jelce jeseny, tlouště, cejny velké i perlíny ostrobřiché s nádherně rudými ploutvičkami a další rybí druhy. Jen dva sumci velcí, z nichž jeden je bílý albín, se před námi schovávali v úkrytu z potopených větví. Mnozí z nás vydrželi u skel prostát dlouhé minuty. Exkurzi jsme zakončili prohlídkou venkovních expozicí různých biotopů naší přírody a hlavně pozorováním stejných ryb, tentokrát však ze shora, pod hladinou, tak jak je běžně známe. Napínavé bylo také krmení velkých kaprů z hladiny. Zejména tatranky jim převelice chutnaly. Vzhledem k roční době jsme nemohli využít další atrakci expozice, totiž koupel v biotopovém místním koupališti.

Postupně jsme opouštěli Živou vodu a přesouvali se do hned vedle situovaného skanzenu. Jde o velice zajímavou expozici. Se zájmem jsme se seznamovali s různými dobovými stavbami a způsobem života našich pra pra pra předků. Odvážní a závratí netrpící jedinci pak vyšplhali po žebřících z půlkulatiny na vrchol strážní věže, ze které byl krásný pohled na celý areál skanzenu. Děti samozřejmě zaujaly nejvíce živá zvířátka: slepice, kozy a hlavně místní oslík. U občerstvení pak převážně pánská část výpravy vyzkoušela místní pivko. Poté co se po návštěvě obou expozic všichni shromáždili u autobusu, udělali jsme si společnou fotku do kroniky.

Oběd byl zajištěný v nedaleké restauraci. Tam už na nás čekali a bleskově jsme byli obslouženi. Jídlo bylo chutné a obzvlášť teplá polévka přišla vhod.

Po příjemném odpočinku začala odpolední část našeho výletu. Vzhledem ke chladnému počasí a hlavně špatné viditelnosti, jsme se rozhodli zrušit výšlap na rozhlednu. Náhradním programem byla stanovena návštěva zahrad Buchlovického zámku. A byla to šťastná volba. Vycházka pod mohutnými stromy v klidné zahradě byla balzámem na duši. Jen jsme zjistili, že naše dendrologické (dřevoznalecké) znalosti jsou ještě na horší úrovni než znalosti ichtyologické. Nekoupili jsme si průvodce, a tak jsme některé druhy jehličnatých i listnatých velikánů pouze odhadovali.

Po dvou hodinách jsme se shromáždili u autobusu a vydali se spokojení na cestu k domovu. Poslední zastávka byla u motorestu Samota na Chřibech. Nejen obměna tekutin v těle byla důvodem této zastávky. Všichni jsme si se zájmem prohlédli lesní zvěř (daňky, muflony, kozorožce a jelena) chované v místní obůrce i ryby v pěkně upraveném jezírku. Děti se vyřádily na místním hřišti. Různé prolézačky, žebříky
a trampolína byly v neustálé permanenci.

Jenže všechno jednou končí. A tak skončil i náš hezký výlet. Zpáteční cesta, opět s vtipným filmem na monitoru, uběhla rovněž velmi rychle. O tom, že se výlet vydařil, svědčil potlesk zúčastněných, poté co ho zhodnotila paní Eva Růžičková, která celou akci organizačně připravila. Patří ji za to velký dík. Rovněž tak je třeba poděkovat řidiči Michalovi, že nás v čas a bezpečně vždy dopravil tam, kam bylo naplánováno. Před 19. hodinou už jsme byli všichni příjemně unaveni doma. Tato akce byla akcí rybářského kroužku mládeže našeho spolku, a tak náklady na cestu všem dětem hradili pořadatelé. Za ně si dovolím napsat, že už se zase všichni těšíme na výlet příští, ten v roce 2017. A rádi se necháme širokou veřejností inspirovat návrhy na další akce a výlety.

Petrův Zdar

Pavel Procházka